Je to divný.
Je toho všeho nějak moc.
Ani nevim, proč to sem píšu, asi jen tak...
Nezbejvá mi nic jinýho, než čekat na nabídku od ní...
Přijala bych ji, asi...
Rok byl dost dlouhá doba na to, udělat si v hlavě trochu pořádek, ale já sama jsem moc hrdá, nebo jak to říct, vyslovit těch pár slov.
Už vidím, že chyba nebyla jen v ní, ale i ve mě, ostatně, tak je to vždycky.
Možná by to nebylo úplně jako dřív a to je v podstatě dobře.
Nemám ve zvyku dávat druhé šance, ona možná taky ne, ale i tak myslím, že v tomhle případě je to jiný.
Na jednu stranu si přeju dostat tu nabídku a na druhou stranu nevím jestli bych ji přijala.
Jsem divná, uznávám.
Nikdo z vás nemá ani tušení o čem tu mluvim, ale to vlastně nevadí.
**
Tak jsem zase napsala pár bezvýznamnejch keců a můžu jít s klidem spát. *hahaha, teď se máte smát*
Nikol
ha ha ha...mě se to k smíchu nezdá